Tygrův report
No byl to nářez, to vám teda povím. Ale pěkně popořádku!
Po loňské premiéře, která se myslím vcelku povedla, se náš Bikeklub Sokolisti vrhnul na pořádání 2. ročníku tohoto závodu a zhostil se toho myslím opět se ctí.
Pro letošní rok se náš závod zařadil do seriálu pěti extrémních víkendů, nad kterými hlavní patronát vzala firma TBB Bike Brno. Tato firma do soutěže věnovala nejvíce cen a hlavně prizemoney 5000 Kč, které se staly myslím lákavou pobídkou k účasti.
Jen co opadl sníh a hlína v lese trochu oschla, začaly se na kopci u přehrady dít věci. Díky nasazení a obětavosti všech, co chodili na víkendové brigády, začala původní trať měnit rychle podobu. Upravovaly se stávající klopenky, některé se zvětšovaly, jiné dostaly dřevěnou nástavbu. Vznikly i nové skoky a hlavně se postavila opravdu luxusní startovací rampa, ze které je radost to odpálit!
V pátek před závodem pak došlo ke stavbě závěrečné lávky, ze které byl závěrečný drop do cíle.
Pro mě přípravy na závod začaly už v pátek v 6 ráno, kdy sem po lehké snídani vyrazil na trať ladit poslední detaily. Po logistické stránce měl ten den vše pod kontrolou Karlos, který měl na autě samé důležité věci, potřebné k zabezpečení závodu - 2 agregáty, mlíko na vytyčení trati, které nám ochotně věnovalo rádio Vysočina 94.3 FM, motorovou pilu na stavbu lávky, pásky na přidělání startovních čísel...
Jelikož celý čtvrtek vcelku hustě pršelo, bylo nejdříve potřeba projít trať a vyčistit případné naplaveniny, klacky a podobně. Naštěstí škody nebyly tak velké a tak největším problémem bylo vypuštění jezera z jedné s klopenek. Byl prokopán odvodňovací kanál, následné bláto vykopáno a klopka znovu vysypána čerstvou, suchou hlínou.
Ale to už se začínaj scházet lidi a tak se vyráží do lese sbírat dřevo na stavbu cílové lávky. Naštěstí loňská lávka přečkala celý rok v relativně dobrém stavu a tak po malých opravách byla znovu použitelná. A k ní bylo potřeba vyrobit asi 4 m nového úseku.
Vše šlo hladce a tak po 2 hodinách nebylo co řešit.
Je kolem třetí hodiny odpolední a na kopec přijíždí první závodníci. Nejprve se tu objevuje ohlášená partička z Brna a to Filip, Omar a Uéééééé, kteří nechtěli ponechat nic náhodě a jali se trať řácky najet.
Dál se tu objevili 2 týpci z Třebíče, kteří to vzali opravdu sportovně a z baťohem na zádech přicestovali vlakem.
Večer se objevila dvoučlenná výprava z Prahy v čele z "Pevňákem" a tak tu bylo opravdu veselo a jen co kluci prošli trať, začalo se pilně trénovat.
Mezitím jsem já a Karlos začali mlíkovat trať a přípravy na sobotní závod se tak blížily k závěru.
A jelikož klucí vzali trénink opravdu z gruntu, bylo již v pátek na co koukat.
Hlavně Pevňák do toho šel z chutí, ale po jednom megadlouhým poletu na závěrečným skoku si chtěl stopu troche zkrátit roštím a to se mu stalo osudným.
V plný rychlosti ho neznámý předmět, kořen či kámen katapultoval do vzduchu a on širokej jak dlouhej rozplácl se na cílovou štěrkovou cestu.
No nevypadalo to dobře, ale kluk je to tvrdá a po sérii několika vulgarizmů už opět stál na nohou. Celej potlučenej, ale naštěstí nic zlomeného alespoň co se jeho tělesné schránky týče.
Jeho bike už dopad hůř a jeho levá brzdová páka se odporoučela do věčných lovišť.
Co se dá dělat, uvidí se zejtra, zda půjde kopec jezdit jen se zadní brzdou.
Po téhle "šou" jsem si skočil do přilehlé hospůdky na 1 a šlo se bucat před zítřejším náročným dnem.
Klucí co tu kempovali si rozdělali na hrázi ohýnek a tak sme ještě chvíli pokecali a bylo dobře.
Sobota 6:00 a já celej nervózní stávám. Den D je tu.
Lehká snídaně a hurá na kopec. Do báglu jsem naházel potřebnou výbavu jako chrániče, klíče, duši, pitíčko, tričko, ručník apod. a po vlastní ose vyrazil.
Všichni pořadatelé měli sraz v 8 na hrázi a tak poslední přípravy mohly vypuknout.
Nejprve v půl devátý přijely 2 krásný zelený TOI TOI budky, aby bylo kde konati potřeby všeliké, pák se tu zjevila občerstvovací Avie z pivíčkem a klobáskou a v zápětí na to dorazil zvukař, aby tu nebylo tak krásně ticho.
Mezitím Jarda H., dnešní hlavní šofér, vozil ze Sokolovny židle, stoly a podobné propriety potřebné k chodu takovéhle akce.
O půl desáté přijela časomíra z Berouna a tak už tu bylo skoro vše co bylo pro závod potřebné.
Teď už jsme jen čekali, kolik závodníků dnes přijede pokořit místní DH trať.
Snažili jsme se termín vybrat tak, aby nekolidoval z ostatními závody podobného ražení. No vcelku se zadařilo a tak jediným konkurenčním podnikem tohoto dne byl 4X v Přerově. Škoda, myslím že nebýt téhle akce, mohla být účast ještě lepší. Ale snad jsme si nijak moc vzájemě nekonkurovali a doufám, že i přerovská akce se vydařila.
Na účast mělo taky trochu vliv počasí, páč celý týden předtím pršelo a předpovědi neslibovaly žádný velký azuro. Ale bratr Zákopčaník to tam neskutečně pošéfoval a tak bylo celou sobotu opravdu krásně.
A je to tu a u příjezdové cesty začínaj parkovat první auta z biky na střeše či v útrobách. A jak vidno, kdo přijet chtěl tak toho neodradilo ani počasí, ani velká vzdálenost do místa dění.
Jako loni i letos přijeli kluci z Kaktus Bike Bratislava, viděl sem tu Děčínskou SPZetku a největší úlet byla účast jednoho polského ridera, který přijel ze svým tatíkem pozávodit. Fákt sem koukal...
A tak se nakonec na startovní listině objevilo krásných 67 jmen.
28 jezdců startovalo v kategorii pevňáci, 37 v celopérech a zazávodit přijely i 2 odvážné ženy.
Startovní listina obsahovala jak známá jména např. z českého poháru, tak i jezdce, kteří jezdí jen tak pro zábavu. A nejmladším účastníkem byl teprve 11 letej klučina Nick Kadlec, kterej se toho opravdu nebál a místní trať pokořil v obou kolech. Klobouk dolů...
A teď již trochu blíže k závodu.
Jak bylo avizováno, závod se jel na 2 měřené jízdy ve dvou různých drahách, kdy první půlka trati byla pro obě kola stejná a po jednom ze skoků se rozdělila, aby se sešla až v cíli.
Bylo tak velmi důležité natrénovat správně trať, neboť ty se na 3 místech křížily a chvíli některým jezdcům trvalo než se zorientovali. Ale nakonec myslím nikdo nebloudil a všichni lítali z kopce jak papíroví draci.
Do 12 hodin probíhala prezentace a zároveň se zvesela trénovalo až do ¾ na jednu, kdy byla vymlíkovaná první trať vedoucí po dřevěných klopkách z cílovým skokem z dřevěné lávky.
Ve 13:30 se na startovní rampu postavil první rider z kategorie pevných kol.
A byl sem to já, páč sem se dobrovolně angažoval do role komentátora a potřeboval sem být dole jako první.
Tak sem nacvaknul SPD a vyrazil. Jelikož trať znám snad líp než sebe, trénoval sem dneska jen zlehka spodní pasáž a za celý dopoledne sem nahoře nebyl.
A tak sem pěkně koukal. 66 jezdců vybrousilo v horní pasáži do měkké hlíny pěkný koryto a tak chvíli trvalo než sem nalezl optimální stopu.
A už je tu nájezd na Dejvův jump (to je ten v té prudké pasaži co sou vedle něj položeny klády), jenž je pojmenován po jednom místním bikerovi, který si na něm zlomil obě ruce a momentálně si užívá v Austrálii a proto nemoh do závodu nastoupit.
Všude spousty vydřený hlíny a tak sem měl co dělat, abych nepodklouzl. Skok, nájezd do prudké pravé klopky, odraz, let, trefovačka do dopadu tak na 90%, průjezd vlásenky, To Dáš a vrchní pasáž mám za sebou. No nebylo to úplně ideální, ale nespad sem a to je na tak krátký trati nejdůležitější.
Teď přešlapat tu šílenou rovinku a je tu druhá pasáž.
Skok...let...dopad, točka doprava, lehce zatočit klikama, rychlost na max, prudko na brzdy, sem dlouhej ku..., znovu nabrat ztracenou rychlost, prudká točka do levý dřevěný klopky, nemám rychlost, noha letí z pedálu!
Tahle pasáž mi nevyšla, ale jedu dál a mám před sebou nájezd na lávku.Je to dobrý, sem tam. Třikrát šlápnou, jump, dupačka po štěrkové cestě a CÍÍÍLLL...
Uff!!!
Ale jo, bylo to dobrý. Důležitý bylo, že sem nespadnul, páč rozdíly na tak krátký trati jsou minimální a každej pád znamená obrovskou ztrátu.
A už je tu sličná děva a dává mi ten milý nápoj s křídly. Opravdu bodnul.
Přijíždí další týpek, jenž má úspěšně za sebou první kolo. Startuje se po půl minutě a tak to pěkně odsejpá.
Jezdcům k jejich výkonům hraje skočná muzik, lidi fandí co umí a tak je opravdu na co koukat.
Po pevňácích nastupují celopéra a pak 2 odvážné ženy. První kolo je hotovo kolem ¼ na 3 a tak je stanoven čas startu 2 kola na 15:00 hod.
Diváci se občerstvují, jezdci dávaj do kupy defekty z prvního kola, slunko svítí, holky se smějí, pivečko teče proudem, co víc si přát.
První kolo nejrychleji zajel Vladimír Picek z AB EXTREME a tak byl i horkým favoritem pro kolo druhý.
A je to tu. Na start se jako první opět stavím já a opět se mi podařilo trať sjet co nejlíp jsem uměl. Síly sice v závěru chyběly, ale hnán diváky a pocitem, že něgde na blízku je můj milý Provázek, dal sem v pohodě i závěrečný skok a tak pro mě závod úspěšně skončil!
A já si moh konečně dát pořádnej škopek
Druhý kolo se jelo tak, že nejprve startoval jezdec z nejhorším časem ve své kategorii a jako poslední tudíž ten nejlepší, aby závod nabíral na atraktivitě.
Lidi fandili seč mohli a tak ze sebe jezdci dostávali opravdové maximum a na závěrečným skoku do toho šli fakt prsama.
A je konec, cílový skok pokořen posledním jezdcem a na řadu přichází vyhlášení výtězů.
Nejprve se vyhlašují jednotlivé kategorie kde se dostávají věcné ceny, a tak na 3. místě v pevňácích se z výsledným časem z obou kol 01:50,32 umístil Martin Vrba z klubu Harnes ňaká Grupa, na druhém s časem 01:50,18 Tomáš Pevný z VELOINTEST Bike klubu jedoucí jen se zadní brzdou a na 1 opravdu nečekaně skončil z časem 01:49,46 Igor Chmelíček z pořádajícího Bikeklubu SOKOLISTI.
V celopérech na 3. fleka dosáh z časem 01:50,39 Ondřej Štolfa z RK CYKLOS Brno, druhý místo si vyjezdil za čas 01:49,73 Jiří Wagner z ROCK MACHINE – Cyklomax DH a na nejvyšší stupínek stanul z časem 01:46,59 Vladimír Picek z AB Extréme, který podle interních zpráv pařil v pátek do půl čtvrté do rána a pak si tu jen tak "zlehka" vyhrál závod.
V ženách byla nejlepší z časem 02:32,67 Alena Suchánková z Cyklo Pavka a na druhým místě skončila z časem 02:42,02 Tereza Votavová z Kuna team.
A celkově? Nejlepším sjezdařem dnešního dne a zaslouženým držitelem vítězného poháru se stal Vladimír Picek!
A tak takovýhle byl 2 Sprint DH Cup. Počasí nám přálo, všichni pořadatelé odvedli perfektní práci, všichni jezdci jezdili jak nejlíp uměli, pivo mělo tu správnou teplotu a tak z mého pohledu sobotní odpoledne nemělo chybu.
Ale to ještě nebyl konec, protože večer byla v místní Sokolovně připravena závěrečná kalba, na které vystoupily 3 kapely, a to B-Complexx, Jezeral-THC a Shatter. Exhibičně zajezdil ve fletu Míra Zeidler a v biketrialu Damjan Širišky.
A tak se pilo a oslavovalo, hodnotil se průběh akce a pro ty nejotrlejší večer skončil až v 6 ráno.
Děly se tam různé věci, ale to si snad raději nechám pro sebe...
Bejku ZDAR